Židle Sedia 1 se prodává jako DIY balíček. Obsahuje desky z borovicového dřeva, přesný nákres a hřebíky.
Dřevěná židle Sedia 1 nemá být „pěkným“ objektem interiérového designu. Návrhář Enzo Mari ji zamýšlel spíše jako projekt, který povzbudí uvažování nad smyslem i procesem samotné nábytkářské tvorby.
Dřevěná židle Sedia 1 nemá být „pěkným“ objektem interiérového designu. Návrhář Enzo Mari ji zamýšlel spíše jako projekt, který povzbudí uvažování nad smyslem i procesem samotné nábytkářské tvorby.
Při pohledu na dnešní, přinejmenším podezřelý předmět, by sotva někdo mluvil o umění. A přece je tato židle, která vypadá jakoby ji v šílenství tvůrčí krize pozbíjel, ne zcela zručný domácí mistr, svérázným uměleckým dílem.
Jejím autorem je Ital Enzo Mari (1932) – vlivný designér, nově modernistický autor s košatým filozofickým průnikem a známý provokatér.
Vytvořil přes dva tisíce projektů nebo produktů, z nichž mnohé získaly prestižní ocenění, například designérské Oscary „Compasso d’Oro“.
Z pozice váženého profesora rozvíjí své chápání průmyslového designu jako aktivity hromadné výroby objektů s nekompromisním naplněním alchymie krásy, funkce, emoce i důvtipu. S věčným zadáním „hledání duše předmětů“.
Designér provokatér
Vzdělání klasických studií a literatury na milánské akademii umění i doživotní koketování s marxismem ho zároveň předurčují k poutavému teoretizování.
Design samotný často prohlašuje za „mrtvý“, v rebelantských pózách přitom oponuje soudobým trendům návrhářství jako nějaký prorocký bard.
Vysmívá se formalismu, a místo něho obhajuje přirozený (ale náročný) způsob ztvárnění předmětů každodenního použití. Po jejich inspiraci sahá do přírody jako vždy dokonalé předlohy.
Objekt s banálním názvem Sedia 1 (v překladu židle 1) vznikl jako součást jeho širší autorské série Autoprogettazione (což by se dalo volně přeložit jako vlastní tvorba).
Tento projekt vytvořil Mari v roce 1974 jako přesný manuál pro domácí výrobu základní garnitury nábytku.
Využil racionálního rozvrhu borových fošen (v rozměrech a formátech odvozených od běžných evropských standardů), ze kterých se jednoduchým sklíncováním dá hravě vyrobit sada židlí, stolů, polic, ba dokonce postelí.
Nábytek s návodem
Smyslem projektu přitom není fetišizování elegantního zařízení, ale spíše zpochybnění autorství či zavržení stylizovaného nábytkového designu, který se v té době stával nekritickým objektem kultu.
Autoprogettazione mělo podobu autorské knihy. Mari jí zveřejnil jakýsi designérský „open-source“ formát pro dostupný, levný a demokratický nábytek.
Jeho kritické vymezení se vůči elitářským designérům samozřejmě vyvolalo kontroverze: mírně „pankáčský“ projekt auto-produkce se setkal s nepochopením.
Designérská kritika až v pozdějším období ocenila Mariho vizionářské myšlenky o revizi těch podstatných hodnot.
V roce 2010 se finská společnost ARTEK, která dlouhodobě reflektuje roli designu z perspektiv umění, technologie či funkce, dohodla s Marim na reedici původního návrhu Sedia 1.
V úzké spolupráci vytvořili jednoduchý balíček pro aspirující kutily, který sestává z ohoblovaných, ale povrchově neošetřených borových destiček různých velikostí. K nim je přibalen přesný návod s nákresem a hromada hřebíků – hotový výrobek si majitel musí ztlouct sám. Zažije přitom fyzickou zkušenost z výroby něčeho užitečného.
Pro ty méně líné, kteří si fošny umí pozhánět sami, je nákres zdarma přístupný on-line – přesně v souladu s Mariho původním záměrem.
